Jarek Nohavica: Mávátka

1. Ami 
Už třicet tři roků chodím po světě

Dmi 
a ten svět f
G 
urt a f
C 
urt se stejně t
E 
očí.

JAmi 
á budu klidně smát se, budu veselý,

jG 
enom mi v
E 
ydloubněte 
Ami 
oči.
E 
 


2. Neviděl bych vypasené páprdy,
tisíce let a stále titíž.
Když něco prohnilého v státě zasmrdí,
říkají: Ty snad něco cítíš?

*: ŘDmi 
íkají m
G 
i d
C 
obráci v R
E 
udém právu:

NDmi 
ení tak zl
G 
e, j
C 
en, chlapče, zv
E 
edni hlavu!


R: DAmi 
ejte mi do rukou m
Dmi 
ávátko a ř
Ami 
ekněte, j
E 
ak volat "Sl
Ami 
áva!"
E 
,

jAmi 
á už si najdu ten spr
Dmi 
ávný směr a budu m
Ami 
ávat, m
E 
ávat, m
Ami 
ávat.
3. Můj soused odvedle je farář v kostele,
moc príma kluk, jenže často hledí k nebi.
Já jaksi nemám v nebi žádné přátele
a bůh, ten pro mě nikdy nebyl.

4. Čtu jenom básně těch, kteří už zemřeli
a ten svět furt a furt se stejně točí.
Já budu klidně smát se, budu veselý,
jenom mi vydloubněte oči.

*: Říkají mi dobráci u koryta:
Není tak zle, to jenom doba je složitá!

R: Dejte mi do ruky mávátko …

5. Okresní inspektor Vlček má vilu, dům a byt,
takové nic, a jak si krásně žije.
Já musel sedm roků bez koupelny žít,
proto ať žije anarchie.

6. Když tátu vyhodili, máma brečela,
že nedokázal převléct vlastní kabát,
a to mám někde na dně duše docela,
třeste se, trůny knížat a hrabat.

*: Říkají mi dobráci za koryty:
Není tak zle, ovšem musíte pochopiti … , já zpívám:

R: Dejte mi do ruky mávátko … + mE 
ávat, m
Ami 
ávat, m
E 
ávat, m
Ami 
ávat
E 
!
Ami