1. Mý vlasy jsG
ou jak slunko rAmi
ozesmátý,
jak pomerF
anč po předcG
ích,
a ze všech cest já znám jenom ty zlAmi
atý
a nedumF
ám o následcG
ích,
dDmi
ávno nAmi
ebrečím, jsF
ou i škC
aredší,
vF
ím, že v bG
azáru se vždC
ycky najde mAmi
ísto,
cDmi
o když nAmi
ěkdo pak mF
ě tam zC
a šesták
kDmi
oupí, kG
oupí, kC
oupí.
2. Mý vlasy jsou lék na největší nářky,
čarovnou moc skrývají,
závidí mi i báby kořenářky:
takovou bylinu nemají,
jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven,
vyjít tak, abys byl kolemjdoucí,
okolo mě plout, správně vyčíhnout
chvíli, chvíli, chvíli.
R: KC
ouknout se nDmi
a mou hlavuG
, C
plivnout si dDmi
o rukávuG
,C
a pAmi
otom štDmi
ěstí v kG
outě C
určAmi
itě nDmi
aleznG
ou tě,
C
určitě F
objeví sG
e jako mC
alej kluk na jaře s kF
uličkamG
a,
však C
ani muk, co když je tDmi
o ta dámG
a,
a bC
ez kuličAmi
ek, a lidi mDmi
yslejí sG
i, že lžC
u.
3. Sedím, a kolem mě už všechno plivá,
mně přitom píšou zelení,
že dolů půjde moje zlatá hříva,
že mě pak major ocení.
Na vojně:
Sedím, a kolem mě už všechno plivá,
mé štěstí letí komínem,
šla dolů moje zlatá hříva,
jsem ostříhaným vojínem.
No a dneska:
Sedím, a kolem mě už všechno plivá
a já jsem volný jako pták,
narostla mi zas moje zlatá hříva,
jsem záložák.
Dávno nebrečím pro ty škaredší
chvíle naplněné takhle velkou slzou,
štěstí uvadlo, já si zrcadlo
koupím, koupím, koupím.
R: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu,
a potom šťastné břímě určitě zatíží mě,
určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,
však ani muk, ona je to ta dáma,
a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.
R: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó …