1. JAmi
ak mi tak docházejí sD7
íly, já pG
od jazykem cG/F#
ítím sEmi
íru,
vAmi
íru, ztrácím vD7
íru, a to mě mG
íchá,
mAmi
inomety reflektorů střD7
ílí, jsem malýmG
terčG/F#
em na biEmi
tevním poli,
kdekdo mě skAmi
olí, a to mě bD7
olí, u srdce pG
íchá.
R: RAmi
ána jsou smutnější než vD7
ečer, z rozbitého nG
osu krG/F#
ev mi tEmi
eče,
na čísle Ami
56 10D7
9 nikdo to nG
ebere,
rAmi
ána jsou smutnější než vD7
ečer, na hrachu klG
ečet, klG/F#
ečet, klEmi
ečet,
Ami
opustil mě můj děd VšD7
evěd a zas je G
úterek.
JAmi
ak se ti vD7
ede? No nG
ěkdy fajn a nG/F#
ěkdy je to v hEmi
áji,
dva pAmi
ozounisti z vesnické kD7
utálky pod okny mi hrG
ají: Tú tú tú …
2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,
vaše vnady mě nebaví a trošku baví,
sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.
R: Rána jsou smutnější než večer…
3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky,
na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.
R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev nám teče,
na čísle 56 109 nikdo to nebere,
rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet,
opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají: Tú tú tú…