1. BAmi
ásník, tE
en má prAmi
ávo vE
eta, mAmi
ůže s klidem v mE
inutAmi
ě
nDmi
a místA7
ě, kde stDmi
ála tA7
eta, nDmi
echat plavat lA7
abutDmi
ě,
G
a tu tetu jC
ednou větou nG
a Venuši zE
anese
a VAmi
enušE
ané s mAmi
ojí tE
etou bAmi
udou samá rE
ecesAmi
e, hej,
a VAmi
enušE
ané s mAmi
ojí tE
etou bAmi
udou samá dE
epresAmi
e.
2. Neboť tetička jim řekne fóry, co by jinde neřekla,
upeče jim buchet hory, což by jinde nepekla,
a v každé buchtě bude skryta jedna malá naděje
a ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje,
ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje.
3. A kdo žere jako zvíře, jak ti hoši z Venuše,
nevejde se do talíře a po zemi pokluše,
na Venuši vzniknou zmatky - všichni plní naděje,
proto vrátím tetu zpátky, ať je radši tam, kde je,
proto vrátím tetu zpátky, ať nám taky prospěje.
4. Básník, ten má právo veta, co se týče vesmíru,
ale v tomhle konci světa může psát jen na míru,
proto teta bude jenom tetou a Venuše Venuší
a blbost bude nad planetou vnášet smutek do duší,
a blbost bude nad planetou vnášet radost do duší, jA
uch!