Karel Plíhal: Na konečné tramvaje

1. TF 
oulám se na konečný tr
Fdim 
amvaje,

kdCmi6 
e jsi mě před půlrokem n
Bbmaj7 
echala.

ŘC#7 
íká se: kd
C7 
o uteče, v
Dmi 
yhraje,

G7 
a ty jsi navíc ještě n
C#7(A7) 
ěkam nutně sp
C7(A7) 
ěchala.

2. Nicméně doufám, že tu vystoupíš,
věřím, že tento zázrak stane se,
jen co se nalíčíš a nakoupíš,
jedna z těch tramvají tě ještě dneska donese.
R: MDmi 
ůra světlem zm
Bb 
ámená

blA7 
oudí slepým j
Dmi 
ízdním ř
D#dim 
ádem,

nEdim 
oční nebe v
Dmi 
olným p
Gmi 
ádem

rF 
ozmačkalo d
A7 
en.

BDmi 
ezbranná a b
Bb 
ezcenná

a zmA7 
oklá myš je t
Dmi 
ato chv
D#dim 
íle,

cEdim 
o mi vlezla d
Dmi 
o koš
Gmi 
ile

F 
a nemůže v
A7 
en.

3. A tak tu s automatem na lístky
hledíme mlčky na ty koleje.
Možná má také svoje bolístky,
anebo kdoví, jestli se mi v duchu nesměje.
4. A vítr honí lístky po zemi,
tisíce procvakanejch mrzáčků,
a tlustej tramvaják si dlaněmi
zahřívá mlíko, který hltá přímo ze sáčku.
R: