1. VlD
astní krví slunce kreslí nAmi
a skla oken krajinky,
Hmi
odevšad se na zem snesly A
utahané vzpomínky,
D
otvírám jim do předsíně, zAmi
ouvají si botičky,
hnHmi
ed se ženou do kuchyně nA
a slaninu s vajíčky.
R: Každá mHmi
á jméno hG
olky, se kterA
ou jsem někdy chD
odil,
každá znHmi
á všechna přG
ání, co jsem zA
a ta léta mD
ěl,
každá vHmi
í, kdy jsem pG
omáhal a kdA
y jsem zase škD
odil,
každá z nHmi
ich je tou lG
áskou s velkým A
eL.
2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.
R: