Intro: Emi Edim Emi H7
1. Emi
V rohu Edim
náměstí, Emi
kousek D7
od nádraží,
Emi
pod černým D7
baldachýnem G
koA
mínem H
vytvořeným,
Emi
němá Edim
bolestí Emi
stála D7
nad drenáží
Emi
Madona s D7
mrtvým synem Emi
umučeným.
2. Stála zmatená nenadálým hlukem,
na ruce déšť jí padal jak slzy velekněze,
trochu zděšená podnapilým plukem,
Emi
co vůbec D7
nevyG
paA
dal H7
na vítěze.
R: Emi
Stojíce D7
u Piety Emi
kouřili D7
cigarety
Emi
a šnapsem D7
žízeň hnali G
kiloA
metr H
klusem,
Emi
kuplety z D7
kabaretu Emi
zpívali D7
pro Pietu,
Emi
a když je D7
dozpívali, G
otřásA
li se H
hnusem.
3. Měli monstrance cestou nakradené
a snímky pro rodiny, jež léta neviděli,
místní sebrance, válkou nakažené,
tu trochu zeleniny záviděli.
4. Holky z ulice trochu pomuchlali
a pak jim zaplatili držadlem bajonetu,
sklady munice pečlivě zavírali,
a pak se posadili pod Pietu.
R: Sedíce pod Pietou cpali se omeletou,
hlasitě nadávali na pitomou nudu,
čmárali po Pietě pozdravy Mariettě,
kterou si půjčovali, neznajíce studu.
5. Jednu neděli polní zabalili,
poslední pohlednici příbuzným odeslali,
potom odjeli, aniž zaplatili,
na cestě železnicí usínali.
6. Nikdo neplakal, nikdo nelitoval,
nikoho nebolelo, že jeli bez loučení,
někdo přitakal, jiný poděkoval,
nikomu nescházelo poroučení.
R: A jenom pod Pietou holčičku pětiletou
písmena zaujala načmáraná křídou,
Emi
číst se však D7
neučila, Emi
tak nápis D7
pohladila,
Emi
písmena rozmazala, zbytek umyl déšť,
zbytek umyl déšť, zbytek umyl déšť Enu6 Emi9/6