1. SlA
epuje očko do očka, řHmi
etězy z papíru,
nC#mi
ení to jen tak z plezíru a v dE7
omě voní vánočka,
cA
o kdyby právě zrovna teď, pHmi
ohyby prstů stále stejný,
C#mi
už ví, že je to beznadějný, E7
už to ví, že se nedočká.
R: ŘD
etězy pE7
apírový zmA
ění se nF#mi
a okovy,
nD
ikdo jí nC#mi
eodpoví, nE7
ikdo se nezeptá,
zD
a šperky sE7
afírový nA
ekoupí tF#mi
o, co není,
jD
e jako vC#mi
e vězení, vDmi
ánoční nA
oc, vDmi
ánoční nA
oc.
2. Pomalu chystá večeři, prostírá po paměti,
venku jsou slyšet hlasy dětí a někdo zvoní u dveří,
běží jak voda v potoce, je to jen pošťák s telegramem,
zarámovaný dveřním rámem přeje veselé Vánoce.
R:
3. Nemusí ani slova číst, je jí to dávno všechno jasné,
tak zavře dveře, světlo zhasne, ke stolu nese bílý list,
nůžkama proužek po proužku odstřihuje z něj mechanicky
a na řetězech jako vždycky přibývá kroužek po kroužku.
R: + vDmi
ánoční nA
oc …