Dmi
Každé jaro Ami
z velké dáli
B
vlaštovky k nám F
přilétaly,
Dmi
někdy až C
dovnitř do staveAmi
ní
Pod střechou se uhnízdily
a lidé, kteří uvnitř žili,
rozuměli jejich švitoření
O dalekých krajích, hlubokých mořích, divokých řekách,
o vysokých horách, které je nutné přelétnout,
o nebeských stezkách, zářících hvězdách, o cestách domů,
o korunách stromů, kde je možné odpočinout
Jsme z míst, která jsme zabydlili,
z hnízd, která jsme opustili,
z cest, které končí na břehu
Jsme z lidí i všech bytostí,
jsme z krve, z masa, z kostí,
jsme ze vzpomínek, snů a příběhů
Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích
a pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme
Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti
na tomhle světě - přicházíme, odcházíme
A chceme mít jisto, že někde místo, že někde je hnízdo,
odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát,
že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto,
že někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat
Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích, v divokých řekách,
ve vysokých horách, které je nutné přelétnout
Tam v nebeských stezkách, v zářících hvězdách, na cestách domů,
v korunách stromů, kde je možné odpočinout