Ami F7 E
1. Nač vlastně lhAmi
áti, když ti stejně nikdo nG
evěříE
,
život se krAmi
átí, beznadějně zvoní G
u dveří,
na dveře zC
íráš - pohled blG
ázna v sadě mAmi
andloní,
pak otevíráš - chodba prF
ázdná, nikdo nE
ezvoní.
2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí,
trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji,
sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku,
lesklý a tupý jako slída - démant otroků.
®: Věk sinalých dnAmi
í a mrazivé lG
uny,
kdy z němoty znE
í tón ostnaté strAmi
uny,(E)
teď mrazivě mž(Ami)
í do šedého prG
achu,
hle - písmena lžE
í na pomníku strAmi
achuEmi
.
3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni,
nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení,
načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou,
když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?
4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli,
nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli,
po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy,
víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?
®:
5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů,
hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru,
chladno je němé, svítí mastně listy jazyků,
ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?
6. Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji,
nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí,
křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná,
v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana.
®: