Jaroslav Samson Lenk: Obluda

1. Jó, dvHmi 
ěstě nás tam bylo na brize do Číny 

a fD 
urt se jenom pilo, až tuhly ledvin
F# 
y, 

a kdG 
yž už bylo k r
A 
ánu a vš
D 
ichni pod vobr
F# 
az, 

křik' plHmi 
avčík na stožáru, a hl
D 
ásek se mu tř
A 
ás': 


R: JD 
á tady n
G 
ebudu, j
D 
á vidím v
G 
obludu, 

jD 
á vocaď pr
G 
yč pudu, j
D 
ímá mě str
A 
ach, 

chD 
yťte tu v
G 
obludu, s
D 
ežere p
G 
alubu, 

tD 
ohle je v
G 
o hubu, 
D 
ach, 
F# 
ich, och, 
Hmi 
ach. 


2. Má vocas dvěstě sáhů a ploutev přes hektar 
a zubů plnou hubu, a rozcvičuje spár 
a rozčileně mrká svým vokem jediným, 
a páchne, řve a krká a z tlamy pouští dým. 

R: Já tady nebudu …

3. Rum kapitánem hází, chce pálit z kanónu, 
zapomněl, že ho v září prochlastal v Kantonu, 
když uviděl tu bídu, hned zpotil se jak myš, 
poklekl k komínu, pěl: K tobě, Bože, blíž. 

R: Já tady nebudu …

4. Náš kormidelník chrabrý je drsná povaha, 
zalehl u zábradlí a házel flaškama, 
když na vobludě bouchl kanystr vod ginu, 
tu přízrak vztekle houkl a vlítl na brigu. 

R: Já tady nebudu …

5. Tři stěžně rozlámala na naší kocábce, 
však ztuhla jako skála, když čuchla k posádce, 
pak démon alkoholu ji srazil v oceán, 
my slezli zase dolů a chlastali jsme dál. 

R: Já tady nebudu … + Hmi 
ach, ich, och, ach …