1. [F#mi]Vydal jsem se do říše lesů, hledat [Emi]víly, ty z po[F#mi]hádky,
 naději si s sebou nesu, netě[E]ším se na cestu [F#mi]zpátky.
 Trním a ostružím drápu se dál, až na kraj světa, kde najdu víly,
 a mýmu nápadu každej se smál, všechno bych vyměnil jen za tu chvíli.
 Kdy

R: /:[Hmi]Na louce tancujou, [F#mi]svobodu milujou
 [A]až já je uvidím [E]tak půjdu rovnou k nim
 úplněk osvítí bílí luční kvítí
 to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. :/ 

2. Na konci pěšiny ohně plály a kolem sedělo spoustu divnejch stínu,
 o svý životy mariáš hrály a poslali mě tam na mítinu.
 To je prej mítina? Spíš nějaká louka, do černý tmy oblečená,
 už bolej oči, jak pilně koukám, jestli tu netančí průsvitná žena. 
 Ty

R1: Na louce tancujou, svobodu milujou ...

3. A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, na louce leželi, oděný v bílý.
 Jak kámen náhrobní skála tam čněla, byly to chcíplý dobrý víly.
 K tamtěm [Gmi]stínům jsem se vrátil, i oni [Fmi]hledali kdysi dobrý [Gmi]víly.
 Pár slov jsem s nima ztratil a pak jsme [F]na cestu vyrazi[Gmi]li. 

R2: /: U [Cmi]strmý skály [Gmi]zábrany zůstaly [B]viděl jsem chvíli [F]chcíplý dobrý víly
 svědomí zmizelo a mně se zachtělo vykročit z řady a tak jsem zpátky tady :/ 

R2: /: Bojovat o štěstí se zatnutou pěstí, nečekat, že víla dobrá by ožila
 Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem jak ti, co zabili malý dobrý víly. :/ 

R1: Na louce tancujou, svobodu milujou ...