Temnej [Emi]soumrak padá i do koutů cel, 
kolik [H]dní s ním [H7]sedám, už jsem sám zapo[Emi]mněl. 
Když [Emi]vidím v nádvoří stráží tvář nadutou, 
srdce [H]mý zaho[H7]ří neblahou předtu[Emi]chou. 
 
Z nejis[Emi]tejch pocitů se rodí zděšení, 
vidím [H]jak ztlouka[H7]jí podivný leše[Emi]ní. 
[Emi]Kladiv rány nepřehluší řinčení mých řetězů, 
ďábel [H]sám teď nad mou [H7]duší pěje chorál vítě[Emi]zů. 
 
Chtěl bych [Emi]zřít slunce zář ještě dnů habaděj, 
pasto[H]rův otče[H7]náš zvýšil mou bezna[Emi]děj. 
Už klí[Emi]čů řinčení chodbou doznívá až sem, 
teď už v [H]cele prázdno [H7]není, přišel kat i s průvo[Emi]dem. 
 
A ten [Emi]kat teď na lešení zvedá provaz konopnej, 
na mý [H]smrti nic nez[H7]mění, ani že jsem nevin[Emi]nej. [H] [Emi]