1. [Ami]Je půlnoc nádherná, [G]spí i lucerna,
 [F]tys' mě opustil [E]ospalou,
 tu v [Ami]hloubi zahrady [G]cítím úklady,
 s [F]píšťalou [E]někdo sem krá[Ami]čí,
 hrá[C] náramně [G]krásně a na mě
[F]tíha podivná [E]doléhá,
 [C]hrá náramně, [G]zná mě, nezná mě,
 [F]něha a [E]hudba až k plá[Ami]či.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
 krok, a slušně se uklání,
 jsem rázem ztracená, co to znamená,
 odháním strach, a on praví:
 Pan jméno mé, mám už renomé,
 Pan se jmenuju a jsem bůh,
 Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
 jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
 Pan mi zmizel i s píšťalou,
 od Pana, propána, o vše obrána,
 ospalou najde mě máti,
 hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
 Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
 počítám "dal" a "má dáti".