[Ami,F, G] CAPO: II #. Ještě [Am]včera mluvili jsme stejnou [G] řečí i přes pár [F] cizích slov tvý dopi[Dm]sy jsem zvládal [E] přečíst. Dnes ty [Ami]cizí převažují ty [G] známý. Co je to [F] s námi, sakra? [Dm, E] Co je to s námi? [F, G] #. Ešte včera vraveli sme na rovnako až na malé odchýlky dnes pripadám si ako pako keďže všetky slova cudzie znajú sa mi čo je to s nami, sakra... čo je to s nami? *: [Dm] Včera jsem ti zvládal [G]rozumět, [Am] furt chápu [G]jednotlivý [Dm]slova. [Dm]Lenže uniká ti [G] zmysel viet, [EM!]treba to skúšať zas a znova. R: [Am]Dívám se do slovní[G]ku a zkouším zahnat zlej [C]sen, že včera [F]byl jsem tvůj [G]svět, a [Em] teď už nejsem. Dívam sa do slovníka a smutno je mi, že už som len cudzinka v tvojej zemi. [Ami,F, G] ---> #. Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, ale společná slovní zásoba se tenčí. Můj ostrovtip ztrácí břit a už jen řeže a nezvratně trhá a trhá a trhá hovorů nit. #. Ešte včera vraveli sme na rovnako, no slova mena významy a každá loď sa stane vrakom. Zo známych sú neznámi a čo je hlavné, pletieme si hlavne, a to hlavne s hlavami. *: Včera říkalas mi bonmoty, dnes se učíš abecedu. A ja čakám čo zas vypotíš, pri mne buď no viac ma nebuď! R: Dívám se do slovníku ... #. Ešte včera vraveli sme bez problémov, teraz najlepšie si rozumieme keď sme nemo. Slova vodievajú nás za nos radi, a ja už si dávno medzi riadkami neporadím. #. Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, ale v zákoutí vět na nás číhá nebezpečí, slova zákeřná jak jedovatí hadi, co v křivolakých souvětích nás dozajista zradí. *: Pred sebou máme slepú mapu, možno že nám chýba snaha. Vždyť tvou řeč těla stále chápu. Hoci iba keď som nahá. R: Dívám se do slovníku a zkouším zahnat zlej sen, že včera byl jsem tvůj svět, a teď už nejsem. <---> R: Dívam sa do slovníka a smutno je mi, že už som len cudzinka v tvojej zemi... Že už jsi jen cizinka v mojí zemi... Že už som len cudzinka v tvojej zemi.