1. [Gmi]Děvčátko, vím, že dnes [Cmi]je louče[Gmi]ním, [D7]do ráje krás už soumrak [Gmi]padá. Zklamán a sám v osady klín se [Cmi]vrátím, dám v zapo[Gmi]mnění [D]snění večerům [D7]stříbr[G]ným. R. [G]Až ztichnou [D#7]bílé [G]skály nad velkou [D7]peřejí den zhasne [G]tmou. [G]Tam, kde jsme [D#7]spolu [G]stáli, tam srdce [D7]zaletí se vzpomín[G]kou. [C]Snad pro sny spálené oči se [G]zarosí, o štěstí [A7]vzdálené si zapro[D7]sí. Až ztichnou [G]bí[D#7]lé [G]skály, ty budeš někde v [D7]dáli už dávno [G]spát. [C][G] 2. Nesmíme znát, co život nám chtěl dát, nesmíme mít, co duše pojí. Snad zůstanou nám v srdci místa bílá, tu duši chudou budou v osadě stále hřát. R. [[D#7 113131]] [[D#7 xx1323]]