#. [G]Z posledních poci[D]tů  [Emi]poskládám ještě jednu [C]úžasnou chvíli. 
[G]Je to tím, že jsi [D]tu. [Emi]Možná i tím, že [C]kdysi jsme byli, 
ty a [G]já, my dva, dvě [D]nahý těla,  tak [Emi]neříkej, že [C]jinak jsi to chtěla. 
Tak [G]neříkej, [D]neříkej, [Emi]neříkej mi [C]nic.
 
#. Stala ses do noci. Z ničeho nic, moje platonická láska. 
Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.

A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není. 
Pohled a okouzlení a prázdné náměstí na znamení. 

R:  Jenže ty [G]neslyšíš,[D] jenže ty [Emi]neposloucháš.[C] 
Snad ani [G]nevidíš,[D] nebo spíš [Emi]nechceš vidět.[C]

A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. 
Zkus změnu uvidíš, pak vítej do svobody.
 
#. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. 
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. 
Říkej si o mě co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen. 
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem. 

R: Jenže ty neslyšíš...