1. P[Ami]od klenbou nádraží veselí lidé se sm[C]ějí,
h[G]odina sudá či lichá, zní hovor a kř[Ami]ik,
tř[G]icet je kolejí, kt[Dmi]eré se navrac[Ami]ejí,
tř[G]icátá prvá je t[Dmi]ichá jak tajený vzl[E]yk.

*: M[F]ožná někdo to v[G]í, kam ty koleje v[Ami]edou
a pr[F]oč nastoupil sm[G]utek do vagon[Ami]u,
/: z[Dmi]a most betonov[(Ami,E,E)]ý    zelen[Ami]é vlaky jedou,
zbyly obaly z k[G]ytek n[E]a peron[Ami]u. :/

2. Pod klenbou nádraží Babylon řečí a zvuků,
z ostatních kolejí veselé vlaky jedou,
na této poslední obava roztřese ruku
v ponuré naději, že snad už nepřijedou.

*: /: Prsten granátový barvu svou změní v šedou,
ústa šeptají ještě a zasvítí blesk,
každý dnes už to ví, kam ty vagony jedou
a proč s kapkami deště padá i stesk. :/