1. Já jsem chtěl všechno hne[C]d, než poznal [F]jsem [G]svět, teď se[F] tu [C]sbírám, no není [F]to m[G]ed a tak se napo[F]sled v[C]zpírám do ba[F]ru v[G]íc – už n[F]epu[C]du[F][G] 2. To takhle minulý týden, jsem byl doma sám čistou hlavu pivo sám nemlsám najedn[F]ou zvon[C]í mobil - já celý [F]ztuhn[G]ul – ať na jedno [F]du [C]- JÁ [F]NEPUJDU[G] [Ami, G, F, C ] [G] Rec.: „A to víte, že jsem to nevydržel a na to pivo šel, protože mám slabou vůli, ale já Vám slibuju, že příště najdu odvahu a všem do telefonu řeknu bez rozdílu, rázně a jednou pro vždy:“ ---> R: Já nep[D#]ůjdu - nepůjdu, [B]abstinuju, já si dá[D#]m kafe, nebo [G#]čistou vodu[B] z vodovodu já nebu[Cm]du víc chodit[G#] s Vámi [B]do hospody, než rozum [Cm]udělá [G#]Pá [B]Pá 3. A teď jsem Velkej šéf, už poznal jsem svět z čela pot stírám no není to med a tak se naposled vzpírám – do baru víc - už nepudu VÍC NEPUDU Rec.: „A to víte, že jsem to vydržel a na to pivo jsem fakticky nešel protože už mám co? pevnou vůli! Jen ať mi někdo zkusí zavolat z těch vochmelků – všem řeknu rázně a jednou pro vždy:" R: Já nepůjdu - nepůjdu, abstinuju ... Všem řeknu stejně: – Já nepudu ! Už nikdy nepujdu ! R: Já nepůjdu - nepůjdu, abstinuju ... 2x (Janku? ... to je správný)