1. [E]Do tváře čas mi [E7]hlubokou brázdu [A]samotou vyrej[E]vá, 
   tělo je [H7]rozeschlej prám, když pluješ [A]stále jen sám, 
   co je ti [H7]platný, že jsi kapi[E]tán. 
 
2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál, 
   že jsem byl stále jen sam, v srdci mám nejeden šrám, 
   život je tvrdej, i když jsi kapitán. 
 
R: [E7]A tak vždy [A]zůstaneš [H7]sám, ni[E]kdo ti nepo[C#mi]ví, 
   jak máš [A]žít, [H7]abys byl milo[E]ván [E7], 
   a tak vždy [A]zůstaneš [H7]sám, a [E]koláč medo[C#mi]vý 
   za tebe [A]sní kapi[H7]tán Korko[E]rán. 
 
3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí, 
   z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár, 
   co bude dál, mi nikdo nepoví. 
 
4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal, 
   já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám, 
   abych měl jednou na pořádnej flám. 
 
R: A tak vždy ... 
   [C] [Ami] [E]