1. J[Ami]el krajem divný kn[C]íže,[Ami] a ch[G]rpy povadl[Ami]y,
když z prstů koval mř[C]íže[Ami] a z paží zábradl[E]í,
/: on z vl[Ami]asů pletl dr[G]áty, m[Ami]ěl kasematy z dl[G]an[F]í,[E][Am]
[Ami]a hadry za broká[G]ty, zl[Ami]á sl[G]ova místo zbr[Ami]aní. :/

2. Kam šlápl, vyrůstaly jen ocúny a blín,
když slzy nezůstaly, tak pomohl jim plyn,
/: hnal vítr plevy z polí a Kristus křičel z kříže,
když rány léčil solí ten prapodivný kníže. :/
--->
3. On pánem byl i sluhou, a svazek ortelů
si svázal černou stuhou, již smáčel v chanelu,
/: a hluchá píseň slábla, když havran značil cestu,
již pro potěchu ďábla vyhlásil v manifestu. :/

4. Měl místo básní spisy a jako prózu mor
a potkany a krysy a difosgen a chlor,
/: měl klobouk z peří rajky a s důstojností snoba
on vymýšlel si bajky, v nichž vítězila zloba. :/

5. Měl pendrek místo práva a statky pro gardu,
v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu,
/: on lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí,
v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí. :/

6. Dál kníže nosí věnce tou zemí zděšenou,
on strach má za spojence, jde s hlavou svěšenou
/: a netuší, že děti z té země, v které mrazí,
prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí. :/