1. Jak léta jd[Ami]ou a hr[G]oby přibýv[Ami]ají,
počítám vr[G]ásky, vryté do plet[Ami]i,
koleje běží, b[G]ěží za tramvaj[Ami]í
jak dálka - sl[G]adkohořké proklet[Ami]í.
Má paměť - š[F]edý věšák na vzpom[G]ínky,
zítřek i dn[Ami]ešek zm[F7]ění na kdys[E]i,
k M[Ami]axovi zajdu, m[F7]ísto do Dem[Ami]ínky,
přečíst si d[F7]opisy, dopisy, dopis[Ami]y.[E][Ami]
2. Na stole kroužky po přelitých číškách,
pelyněk s vínem, leskle lepkavý,
a trapné básně v pramizerných knížkách,
řídké jak bahno ze dna Vltavy.
Zahrady oblékly se do šeříků,
na bledém nebi temné obrysy,
zčernala věž i růže na keříku,
zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.
3. Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,
kamínky týdnů v broži s jaspisy,
a čas, ten pianista jednoruký,
počítá dopisy, dopisy, dopisy.
Smích jako náplast na strhané rysy
a trocha citu, aspoň ke vzteku,
no zbývá, nežli čekat na dopisy,
není-li doteků, není-li doteků,
není-li d[F7]oteků, doteků, dotek[Ami]ů,
není-li d[F7]oteků, není-li dotek[Ami]ů?