1. Ten [C]den, co vítr [D]listí z města [G]svál,                    
   můj [C]džíp se vracel, [D]jako by se [Emi]bál, 
   že [C]asfaltový [D]moře odliv [G]má 
   a [C]stáj že svýho [D]koně nepo[E]zná. 
 
R: Řekni, [G]kolik je na světě, kolik je takovejch [D]měst, 
   řekni, [Ami]kdo by se vracel, všude je tisíce [Emi]cest, 
   tenkrát, [G]když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě [D]máš, 
   tenkrát [Ami]ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků [Emi]dáš 
   napo[D]sled, napo[G]sled. 
 
2. Já z dálky viděl město v slunci stát 
   a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát, 
   proč vítr mlátí spoustou okenic, 
   proč jsou v ulici auta, jinak nic? 
 
R: Řekni... 
 
3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut 
   zaznívá odněkud něžný tón flaut 
   a v závěji starýho papíru 
   válej' se černý klapky z klavíru. 
 
R: Řekni... 
 
4. Tak loudám se tím hrozným městem sám 
   a vím, že Terezu už nepotkám, 
   jen já tu zůstal s prázdnou ulicí 
   a vosamělý město mlčící. 
 
R: Řekni...