1. Du[C]nění kopyt[F] večer slý[C]chávám, 
   údolím jarní [Emi]kurýr jede [E]k nám, 
   v peře[Ami]jích řeka [G]zvoní a [F]jarem vítr [E7]voní, 
   přijí[Ami]ždí jarní [G]kurýr, [F]dob[E7]ře ho [Ami]znám, 
   Ví, celej [G]kraj to ví, 
   [F]veze nám [G]jaro [F]v brašně [E7]sedlo[Ami]vý. 
 
2. Zase jdou krajem vánky voňavý, 
   vobouvám svoje boty toulavý, 
   dobře ví moje milá: i kdyby víla byla, 
   tyhle toulavý boty nezastaví, 
   mám boty toulavý, 
   ty ani kouzlem nezastaví. 
 
3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou, 
   musím jít stopou bílou toulavou, 
   neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím, 
   prošlapám cestu domů jarní travou, 
   víš, ty to dobře víš, 
   ty moje boty nezastavíš.