CAPO II
1. D[Ami]álkou [G]uplýv[Ami]ám, paže, [C]ústa, m[G]ěňavý tv[Ami]ar,
 s ním se r[G]ozplýv[Ami]ám, mizí tělo z š[G]edavých p[Ami]ar,
 hloubku p[G]od hlav[Ami]ou, dole cár či l[G]etící st[Ami]ín,
 s touhou hl[G]oubav[Ami]ou drak se k sp[C]ánku ch[G]umlá do peř[Ami]in.

R: Tm[C]ou se pr[G]oměn[C]ím, a to kouzlo, t[G]o je můj h[C]áv,
 chvíli tvář, pak h[G]ad, nato t[Ami]emný hr[E]ad,
 potom n[Ami]ymfa n[G]ebo pyšný p[Ami]áv,
 k ránu zahynu, možná vejdu v ztracený ráj,
 jsem jen přízrak, mrak, kampak na zázrak,
 oblak přesto stříbrný má kraj.

2. V trávě zaklání malý bůžek buclatou tvář,
v tváři zklamání, zmizel mrak a zůstala jen zář,
touží po výši, také on by měnit chtěl tvar,
 mámu neslyší, je tak hrr, už zjara chce být stár.

R: Čas tě promění, a to kouzlo srdce je háv,
 chvíli láska, chlad, a pak zdvih a pád,
 budeš poutník nebo pyšný páv,
 až mámě uplyneš, možná vejdeš v ztracený ráj,
 mysl je jen mrak, kampak na zázrak,
 oblak přesto stříbrný má kraj.