1. Sedí [C]sám a [D]něco ho [A]tíží, černé [C]vlasy mají [D]kovový [A]lesk 
    [C]ruka je [D]pevná v [A]očích klid pár [C]vrásek a na[D] duši [E]stesk. 
    Nemá [C]domov, kde by [D]ctil svou [A]víru, nemá [C]právo žádat [D]to co by [A]chtěl 
   ztratil [C]všechno [D]co mělo [E]svou cenu a [D]všechno co [A]měl. 
 
R: [F#m]Nevnímá obzor v dáli, není [A]Kryštof Kolumbus 
   [F#m]cítí jen proužek dýmu a [E]zpívá si skalpovací blues 
   [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, [E]vyndej starou [F#m]indiánskou [E]dýmku [A]mí[D]ru 
   [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, [E]potom možná [F#m]zapomenem [E]na se[A]ky[D]ru 
   [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, [E]vyndej starou [F#m]indiánskou [E]dýmku [A]mí[D]ru 
   [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, a [E]pak možná [E]zapomenem [D]co bylo [A]dřív 
 
2. Čte si dál svou stařeckou mapu, vidí řeku plnou vody a ryb 
   vedle ní svou překrásnou ženu a spousty chyb 
 
R: Nevnímá obzor v dáli, ... 
   [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, [E]potom možná, [F#m]potom možná [E]zapo[A]me[D]nem 

     [D]  [A]  [E] 
              2x 
   žij jak umíš, měj nás rád, vyndej starou indiánskou dýmku míru 
   žij jak umíš, měj nás rád, potom možná, potom možná zapomenem