R1: [C]Vím, vím, že [F]cestou tou 
    někam [C]musím dále [G]jít, 
    [C]vím, vím, že [F]ani jednou 
    v životě [C]nesmím [G]milou [C]zřít. 
   
1. [C]Vše, co jsem [Emi]měl, to jsem [F]opus[C]til 
   jen proto, [F]abych viděl [G]světa [C]kraj[G], 
   [C]zklamání [Emi]větší jsem snad [F]neza[C]žil, 
   tak [F]řekněte mi, [G]kde najdu [C]ráj. 

R1: 

2. Skřítka, co jsem ho jak dítě znal, 
   toho o radu jsem požádal, 
   on mi na kolena přikázal 
   a tiše mi pak povídal: 

R2: Víš, víš, že cestou tou 
    někam musíš dále jít, 
    víš, víš, že ani jednou 
    v životě mesmíš milou zřít. 

3. Zpátky chci k tomu, co jsem opustil, 
   teď už jsem viděl světa kraj, 
   zklamání větší jsem snad nezažil, 
   teď vím, vím, že doma je ráj. 

R1: