#. Mám [C]naději, že uslyším tvé [F]tiché vo[G7]lání[Dm], s[C]tín už padá na zdi bílé, n[F]ic mu nebrá[G]ní, já [Dm]tuším že jsi hezká, jak bý[G]valas' tolikrát[Dm], ó, [C]Ru[F]by,[F/E][F/D] nechtěj mi lásku [C]brát. R. Já n[Dm]evymyslel válku, to jen p[C]rstem někdo kýv', mě [Dm]učili jen střílet, jenže d[F]ruhý střelil dř[G]ív, a n[Dm]evím sám: je mi přáno ž[G]ivořit či žít,[Dm] ó, [C]Ru[F]by,[F/E][F/D] chci nablízku tě m[C]ít. 2. Je zázračné to vědomí, že ještě vůbec bdím. že tím, co je muž ženě, nemohu ti být, Ruby, já pochopím, je možná hloupost nesmírná, když odvážím si přát, ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát. R. Proč utápíš se do mlhy, snad nechystáš se jít, a nechápu, proč po létech se zase slyším klít, jen ruku vztáhnu za tebou, když nemůžu už vstát, ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát,