.1.
Sch[C]ovej mi k[G]ousek [F]od več[G]eř[C]e
a počkej, co p[F]olet[C]í hv[G]ězd,
po [C]urážkách zp[G]ívej [F]o dův[G]ěř[C]e,
po r[F]an[C]ách p[F]ohl[C]aď mi p[G]ěst.
.R:
N[G]ikdy bych nebyl tak hroší a psí,
kd[Ami]yby mi n[Dmi]ebyl[Ami]o zl[G]e,
jak pěšímu pluku, když za vesnicí
p[C]očítá d[F]o n[C]ed[F]ěl[G]e.
.2.
Skoro se zdá, že proměníš svět,
a to snad, má lásko, i teď,
kdy s holými zády už tisíce let
čekáme na odpověď.
.R:
.R:
.*:
Sk[C]oro se zd[G]á, že pr[F]oměn[G]íš sv[C]ět ...