1. Když sp[Ami]í dva odsouzen[D]í
v l[Ami]ukách u hořících kl[D]ád,
ten d[Ami]ým a ta tráva je zm[D]ění[C],
než se n[G]ad[Hmi]ějí,[Ami] než se n[G]ad[Hmi]ějí,[Ami] než se n[G]ad[Hmi]ějí.[Ami]

2. Když dva se nepodřeknou
v noci u mlčících vrat,
ta tma a to ticho je svléknou,
než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí.

3. Můj most, já vím už, kde je,
padá a před ním je drát,
a drát, když skočím, se chvěje
něžnou nadějí, něžnou nadějí, nežnou nadějí.