T[Ami]o byl ale t[Fmaj7]ýden n[C]a povážen[G]ou,
n[Ami]ení k z[Fmaj7]aplacení, [C]a na co mi js[D]ou
p[Ami]oznání, co m[Fmaj7]ají [C]určit další d[G]ěj,
br[Ami]odím se vzp[Fmaj7]omínkami, r[C]adím si "n[D]eklej".

Dva vagóny přání, co mi platný jsou,
denní rozčarování, ty nejsi už mou,
jen ať si mě budí, ty noci tě chtěj',
nemám to vychování, tak se směj.

Máš rodinu svoji, byl jsem mezihrou,
dobrá máma svých dětí, já epizodou,
tak proč mě to nutí sklánět hlavu svou,
řev můj tě nevrátí, děti vyrostou.

Ohohó ...