#. Je to zpá[G]tky pár let, sedm, [G/F#]šest nebo pět, kdy [Emi]ruku mou vzal,
kluk s [G]harmonikou, co vo[G/F#]něl arnikou, mi ko[Emi]šili dal,
když pro[C]močená, v dešti [C/H]ubrečená, jsem če[Ami]kala dýl
[D]na vlak, co odjel, a [C]poslední podběl se v [G]mokru zavil.

#. Řekl: "Chceš se mnou jít, vodu z dlaní mi pít a milovat zem,
z mlhovin spletu šál, tebe v něj zamotám jak dítě do plen,"
Já řekla: "Tak pojď, svět je veliká loď, co přístavy má,"
pak hodiny ve zdi skřížily pěsti, a co bylo dál?

#. Z pastvin do lesa hloub šli jsme pšenicí plout jak kapitán Cook,
slunce ztratilo dech, vodou nasákl mech a džíny na dluh,
noc přešla k ránu a do větví stanu už nakoukl den,
on zmizel jak pára, já zůstala sama a zbyl jenom sen.

R: Jenže [G]život je trysk, prachy, [G/F#]risk nebo zisk a [C]honička slávy,[Ami]
co [G]kůži nám dře a [G/F#]do očí lže a [C]motá nám hlavy,[Ami]
tak [C]utíkám zpět, třeba [Ami]obejdu svět
a [C]najdu tě zas jako dřív, [Ami7]už mi jede vla[G]k.

#. Je to zpátky pár let, sedm, šest nebo pět, kdy ruku mou vzal,
kluk s harmonikou, co voněl arnikou, mi košili dal,
když promočená, v dešti ubrečená, jsem čekala dýl
na vlak, co odjel, a poslední podběl se v mokru zavil.