1. T[G]a krásná dívka, c[Ami7]o se bojí [D]o svoji krásu,
[G]Athéna jm[Ami7]éno má z[C]a starých d[G]ávných časů,
odhodí flétnu, hr[Ami7]át nejde s n[D]ehybnou tváří,
t[G]en, kdo ji n[Ami7]ajde dřív, t[C]omu se př[G]ání zmaří.

R: T[Emi]ak i Marsyas zm[D]ámen flétnou v[Em]ěří, že m[C]usí přetnout
/: j[G]edno pravidlo, sázk[D]u a hr[C]át l[G]íp n[D]ež b[G]ůh. :/

2. Bláznivý nápad, snad nejvýš Marsyas míří,
Apollón souhlasí, oba se s trestem smíří,
král Midas má říct, kdo je lepší, Apollón zpívá,
o život soupeří, jen jeden vítěz bývá.

R: Tak si Marsyas zmámen flétnou věří a musí přetnout
/: jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :/

3. Obrátí nástroj, už ví, že nebude chválen,
prohrál a zápolí, podveden vůlí krále,
sám v tichém hloučku, sám na strom připraví ráhno,
satyra k hrůze všech zaživa z kůže stáhnou.

R: Tak si Apollón změřil síly, každý se musel mýlit,
/: nikdo nemůže kouzlit a hrát líp než bůh. :/

4. Ta krásná dívka, co se bála o svoji krásu,
dárkyně moudrosti za starých dávných časů,
teď v tichém hloučku v jejích rukou úroda, spása,
Athéna jméno má, chybí ji tvář a krása.

R: Ty dy dy ...