1. Nás [A]bylo sedm romantiků [Emi]netušících, [Emi7]že se všechno [A]mění, 
   a stačilo pár okamžiků, [Emi]patnáct let, to [Emi7]vlastně tolik [A]není, 
   však [F#mi]sotva pátek odhoukaj', to [C#mi]pomyšlení každýho z nás [Hmi D E7]svádí: 
   svý [A]tělo sádlem obalený [Emi]napasovat [Emi7]do maskáčů z [A]mládí. 

2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby, 
   jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí, 
   zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy, 
   a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy. 

3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou, 
   a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou, 
   text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá, 
   tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá. 

4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu, 
   každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu, 
   [:  ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří, 
       čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří ... :]