1. P[Ami]olní cestou kráčeli šum[G]aři do vísky hrát, s[Ami]vatby, pohřby tahle cesta poz[G]nala mnohokrát, po [F]jedné svatbě se c[G]hudým lidem [Ami]synek narodil a [F]táta mu u p[G]rašný cesty [E]života strom zasadil. R: A on tam st[A]ál,a koukal do[F#mi] polí, byl jak k[D]rál, sám v celém o[E]kolí, korunu [A]měl, korunu [F#mi]měl, i když ne [D]ze zlata, [Dmi] a jeho [A]pokladem byla t[E]ráva střapa[A]tá. 2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl, a z vísky bylo město a to město začlo chtít asfaltový koberec až na náměstí mít. R: A on tam stál,a koukal do polí... 3. Že strom v cestě plánované, to malý problém byl, ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil, tak naposled se do nebe náš strom pak podíval a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal. R: A on tam stál,a koukal do polí... 4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál, a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál, dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával a jen přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze hrál. R: Jak tam stál, a koukal do polí, a byl jak král, sám v celém okolí, korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata, a jeho p[A]okladem byla t[E]ráva střapa[A]tá, [D] a jeho p[A]okladem byla t[E]ráva střapa[A]tá