1. Někdy si [Am]říkám, jestli ještě znáš mý [Dm]jméno,
a jak [G]často na mě myslíš, když jdeš [C]spát.
Na zítřek v [Am]televizi hlásí zata[Dm]ženo,
a v mý [G]hlavě už tak bude napo[Am]řád.


2. Život jde dál, lásko, musíme si [Dmi]zvykat,
a není [G]dobrý na tý cestě zůstat [C]sám,
pro jeden [Ami]smutek nemá cenu stokrát v[Dmi]zlykat,
když má [G]svět otevřenou náruč dok[Ami]ořán.

-->
R: [C]A co bylo dál, jenom [Am]vítr,
[Dm]po nebi se [G]mraky honi[C]ly.
[C]A co bylo dál, jenom [Am]vítr,
[Dm]a stromy se až k [G]zemi skloni[Am]ly.

3 V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
a do vlasů ti sedal bílej sníh,
z oblohy černý jak díra mezi světy,
se na mě snášel a studil na dlaních.

Ref: A co bylo dál, jenom vítr...

4. V tom baru nevěděli, že je venku krize,
z rádia zpíval Cohen "Lásko, jsem tvůj muž",
tys vešla dovnitř jak zhmotnění mý vize,
jako když do srdce mi někdo vrazí nůž...

Ref: A co bylo dál, jenom vítr...

Ref: A co bylo dál, jenom vítr...