1. [Ami]Co to leze z[G]e křo[C]ví? No tak honem, [G]kdo to [C]ví? Kdo jsou, lidi zlatý, [G]tři koule chlupatý, [Ami]kdopak aspoň [G]napoví[C]? Možná, že to dovedu, čenich mají od medu, kožich, děsný tlapy, prach a kule, chlapi, to je parta medvědů. R: [C]Brum, brum, [G]brum, [C]o čem se zdá [G]medvěd[C]ům? [C]Hlavu, zadek, [G]nohu schovej do brlohu. [Ami]Brum, brum, [G]brum. Brum, brum, brum, zazpíváme medvědům, dobrou noc vy šelmy, nechrápejte velmi, [Ami]nebo si zb[G]oříte [C]dům. 2. Lidi ani netuší, jak jim kožich nesluší. Ať mrzne či leje, ví, že hezky hřeje, když mráz kouše do uší. Pak si v teple posedí, a tak ani nevědí, že než kožich, čepice, že daleko více hřeje láska medvědí. R: 3. Vojta, Kuba s Matějem, usnou než se nadějem. Celý den si hráli, jak by pracovali, tak copak jim popřejem? R: