#. [C] Vstávej sladká lá[E]sko,tak vstávej už je čas už [C]dávno nemám náskok, jen v d[Dmi]álce cizí hlas [F]volá, že čas je se [C]brát do zítřejší [Dmi]bitvy. #. Z té války s kmenem Čechů, já před léty tě bral to já spálil jsem tvou střechu a rozdrásal tvůj žal teď tvoji bratři budou zas chtít zpátky krev mojí. #. Tak lásko proč teď mlčíš už neznáš moji řeč a hladíš kůži vlčí a otevíráš klec žlutý pták nad černý les vzlétá a zpívá. #. Tak jak rytíř sedlá koně, slyší svoji matku, když podává mu zbraně, nůž v čistém bílém šátku, jak šeptání, slzy a smích pod slinou míchá. #. My prohráli tu válku, neboť slabá jsou má kouzla, šíp nepřekoná dálku, když nenese ho touha, když z plamenů zbývá jen dým, nad ohništěm stojí. #. Ale až přiblíží se řady a padnou na zem šípy dbej prvního ať srazíš ranou mojí dýky a pak možná vrátíš se zpět z bitvy na Tursku. #. A tělo necháš vlkům, jen odřezáš mu uši tou ránou na bílém krku zachráníš svou duši, tak možná vrátíš se zpět z té zítřejší bitvy. #. A už slétají se vrány a napíná se luk a do hluboké brázdy smrt zabodává pluh a nahá těla pokrývá sníh, jen rytíř se vrací. #. A v kalném jitřním světle, ho doma vítá smutek a na zkrvaveném plátně je nesvázaný útek a pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla. #. A jak rytíř hledá závoj, tak rozpoznává děj ten chaos snů a náhod má náhle pravý směr sebe jsem zachránit chtěl a zabíjel tebe. #. Znával jsem tě lásko, jak stékala jsi nocí sladká v kříži vlasů a pevná v útlých bocích a teď vím, že ve stínu paží nůž navždy se skrýval. #. I já byl tvoje láska a teď jsem jen tvůj žal, když na půlnoční straně tvých bolestí jsem stál když každý z nás ujížděl sám pod lesklou zbrojí. #. Tak lásko kde je obzor, co nás jednou spojí, kde začíná už nebe, kde ještě stromy stojí, miláčku cítíš ten sníh na Duryňském poli. #. = 1