#. 
[F] [F/A]Když odjíždí [Bb]autobusem [C]tak mi má[F]vá, [F/A] [Bb] [C]
[F] [F/A]ale já [Bb]tuším, že jde [C]za jinou[F] [F/A] [Bb] [C].
[F] [F/A]Říkají mi: „[Bb]Holka to se [C]prostě st[F]ává.“ [F/A] [Bb] [C]
[F] [F/A]Chci slyšet [Bb]historku [C]pravdivou[F]. [F/A] [Bb] [C]

Ona> [F]Kdes byl a co jsi dělal, [Bb]žes nemoh být [C]se mnou?
On> [F]Bloumal jsem po světě a [Bb]hledal holku [C]pěknou
Ona> [F]Kecáš, že jo, řekni mi
Společně (ona)> [Bb]že to není [C]pravda?
Společně (on) > že to není pravda,
Společně (ona)> Znám [F]Tě jak boty svý, moc [Bb]dobře, takže
Společně (on) > [Bb]Že to není pravda, víš [F]mnohem líp než já, tak [Bb]víš Ty co?
Společně (oba)> [C]nekřič tu na [Dm]mě!

Refrén:
[Dm] Já [C]nechci se teď [F]hádat,
[Dm] víš [C]moc dobře, že [Bb]ráda Tě m[F]ám.
[Dm] Co [C]budem si vykl[F]ádat…
[Dm]Vždyť nej[C]lepší kluk co [Bb]zna-a-a-a-ám [C]jsi [F]Ty.

#. 
Dneska ráno kouknu z okna, slunce svítí,
krásný letní den, co víc si přát.
Přede dveřma stojí on a nese kvítí,
jdu mu otevřít a on se ptá.

On> Nešla bys do kina? Mám dva volný lístky.
Ona> Nemůžu, máma je pryč, musím smažit řízky.
On> Vykašli se na řízky,
Společně (ona)> Brácha je zvládne
Společně (on) > brácha je zvládne,
Společně (ona)> tak maximálně připálit, znám ho a
Společně (on) > tak nepodceňuj toho kluka, znám ho a
Společně (oba)> nekříč tu na mě!

Refrén:
Já nechci se teď hádat,
víš moc dobře, že ráda Tě mám.
Co budem si vykládat…
Vždyť nejlepší kluk co zna-a-a-a-ám jsi Ty.

#.
Po třiceti letech je to stále stejný,
Máme se rádi víc a víc.

On> Proč dáváš sůl do pepřenky s nápisem cukr?
Ona> Místo abys spravil dveře, hraješ radši poker!
On> Proč bych je opravoval?
Společně (ona)> Já jsem je nerozbila
Společně (on) > Já jsem je nerozbil a
Společně (ona)> schválně, to byla smůla. Víš Ty co,
Společně (on) > jestli to budeš házet na mě,
Společně (oba)> tak jdi do háje!

Já budu se teď hádat.
Kdo říkal to, že ráda Tě mám?
To musel bejt tvůj nápad.
Největší pitomec, co zna-a-a-a-ám, jsi Ty!!!