#. [Dmi]Ten den byl beznadějně [C]černej
   [Dmi]jak darebáků svědo[C]mí,
   [B]jak smutku nával nepřeber[A7]nej,
   [B]kterej se náhle prolo[A7]mí.

#. Pomalu stoupali jsme strání
   až k jedný z nevelikejch skal,
   na který nechal sny a plány
   [B]jeden z těch klu[A7]ků, co jsem [Dmi]znal.

Ref: [F]Stačilo málo chybnejch [C]kroků,
   [F]vtom znenadání volnej [A7]pád,
   [Dmi]je to už pěkná řádka [C]roků,
   [B]v noci si [A7]lesem cestu [Dmi]zmát.
   Pak [F]ležel s kostrou zlámanou 
   a [C]strašně moc chtěl žít,
   však [Dmi]usíná a přestanou 
   myš[A7]lenky hlavou jít,
   z nás [F]každej potom nad ním stál, 
   chlad [C]rána na nás dejch,
   ví[Dmi]tr si s listím pohrával 
   ve [A7]větvích březovejch.

#. Teď všichni, co tu se mnou stojí,
   jsme mlčky ahoj přišli říct
   na místa, co nás dávno pojí,
   že tenkrát bylo nás tu víc.