[#. E]Životem [E/D]bych [E/C#]nejradši [Esus4]proplul,
jenže jsem děravý tvor z jedniček a z nul.
Až rám mé lodi zplesniví,
[E]pochopím [A]teprve, že [H7]jsem živý.

#. Sedím sám a vím, že za moc nestojím,
naříkám a vnitřně prahnu po boji.
Jít nevím s kým a kam, dělám, co mohu,
a co mohu, to odkládám.

#. Nevím si rady vůbec s ničím,
mám všechny předpoklady, že sám sebe zničím,
vyčnívám-li, pak někde z pozadí,
neboť mým heslem je nevadit.

R: [A]Jsem plný prázdných [H]gest a slov,
jsem váš [E]hrdina [C#mi]Oblomov,
jsem klonem se sklony k lítosti,
jsem člověk druhé jakosti.

#. Život sním a žiju sny i za jiné,
trpím tím, že vidím ze dna k hladině,
přijímám věci tak, jak jsou,
když se svým stádem táhnu za potravou.

#. Sedím sám v kuchyni za stolem
a dumám, co ze mě bude za sto let,
takový jsem já myslitel,
jsem člověk navíc, člověk na pytel.

#. Neřeším, že se někdo někde nějak má,
jsem si vším a o druhé se nestarám,
teprv až tíseň dolehne,
cosi se ve mně dole hne.

--->

R: Jsem plný prázdných....

#. Bude líp, až bude se mi třeba chtít
trochu žít, ale ne tak, abych musel jít
něčemu vstříc a plýtvat silami,
jsem plně v moci noci nad námi.

#. Vzdor ze mě ze zásady nebují,
ač nesnáším, když se do mě obují,
a libuji si ve slibech,
na rozdíl od všech chytám první dech.

#. Tak okrádám rostliny o vzduch,
předpokládám, že už jiný nebudu,
neměnit se a hlavně nebudit rozruch,
zůstanu pátým kolem od sudu.

R: Jsem plný prázdných gest a slov,
jsem váš hrdina Oblomov,
jsem klonem se sklony k lítosti,
jsem muž, co nemá vlastnosti.

R: Čtvrt století zde jen přebývám,
nedělám nic, co vadilo by vám,
zakopávám o své kořeny,
jsem sám do sebe vnořený.

R: Zakopávám o své kořeny,
jsem sám do sebe
Zakopávám své kořeny,
jsem sám.


[[E 0xx100]][[E/D xx0100]][[E/C# xx4100]][[Esus4 x22200]]