1. Byl j[G]eden kr[C]ál, ten kr[G]aloval, až d[D]okraloval j[G]aksi,
a tak si v[C]ěci sp[G]akoval a z[D]avolal si t[G]axi.
Měl v d[Emi]uši plno l[D]ítosti nad ztr[Emi]átou sebe s[D]ama,
tak z[G]ajel pr[C]o pár dr[G]obností k h[D]otelu Panor[G]ama.
2. Všem běhával mráz po těle, když rozezpíval sály,
měl všude samé přátele a hloupí se ho báli.
Však kdepak jsou ti přátelé, když přišly horší časy?
Stali se z nich andělé, nikoliv ale spásy.
3. Byl jeden král, ten kraloval s ideálama svýma,
svý království si maloval barvama růžovýma.
Však dneska už je bez žezla a jak tak z okna hledí,
pravda mu náhle vyhřezla, že království bylo šedý.
4. Svět zapomíná na krále, neboť má jiné trable,
a taxíky jsou pomalé a duše trochu škráblé.
Tak nechme krále seděti, ať platí, kolik platí,
a pomysleme na děti a na císařovy nové šaty.