1. Můj [C]přítel [Edim]snídá sedm [Dmi]kremrolí[G]
a když je [C]spořádá, dá si [Edim]repete,
hruškové [Dmi]cukrlátk[G]o.
On totiž [C]říká: "[Edim]Dobré lidi zuby [Dmi]nebolí[G]
a je to [C]paráda, chodit [Edim]po světě
a [Dmi]mít, [G]mít v ústech [C]sladko."[Edim,G]

R: [C]Sláva, [Edim]cukr a [Dmi]káva a půl litru [G]becherovky,
[C]hurá, hurá, [Edim]hurá, půjč mi [Dmi]bůra, útrata dnes [G]dělá čtyři stovky.
Všechny [C]cukrářky z celé [Edim]republiky
na něho [Dmi]dělají slaďounké [G]cukrbliky
a on jim [Emi]za odměnu zpí[Edim]vá zas a znovu
[F]tuhletu [G]cukrářskou bossa-no[C]vu.[Edim,Dmi,G]

2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek,
říká, že nad ni není,
že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám.
Koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek
a já mám podezření,
že se zakulatí jako míč

--->
a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč
a já zůstanu sám, úplně sám.

R: Sláva, cukr a káva ...

#. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí,
postava fortelná se mu zvětšuje,
výměra tři ary.
On ale říká:"Glycidy jsou pro lidi,"
je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje,
někdo se zkáruje, někdo se zfetuje
a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari.

R: Sláva, cukr a káva ...