D.D.!D.DUD.D.!D.DU

Intro: [Em,G,D,A]

V přítom[Em]nosti, bez minu[G]losti, bez [D]plánů a budouc[A]nosti (2x)

#. Proč se strachovat tím, co přijde za deset let,
jestlipak bude na činži a zda se nezhroutí svět,
raději soustředím se na život a na to, jak tepe,
nespoléhám se na sliby „ANO, bude lépe“.
Jakmile dostanu otázku: „Co z tebe bude?“,
naběhne mi žíla na čele, vzteky vidím rudě,
jakou ode mě očekávají odpověď, 
netuším, co bude zítra – žiju tady a teď.

Ch: Hédonista, oportunista, jsem požitkář, avanturista (2x)

#. Já jsem narušitelem zavedených pořádků,
místo abych šel s davem a dřepěl doma na zadku,
jsem větroplachem, co baží po troše klidu,
a při toulání krajinou vyhýbá se lidu.
Po desítkách ušlých kilometrů padá vyčerpáním
celý den bez jídla, jen o vodě – fakt, nepřeháním,
ze slunečních paprsků čerpá veškerou energii,
pak cítí se jako v transu při hypoglykémii.

Ch: Hédonista, oportunista, jsem požitkář, avanturista (2x)

#. Sotva se nějaká činnost promění v rutinu,
nevydržím v tom pokračovat ani hodinu,
hned se musím oprostit a najít rozptýlení,
dělat tu samou věc furt dokola je k zbláznění.
Chci se naučit tomu, co nikdo neumí,
porozumět všemu, čemu nikdo nerozumí,
jenom si užívat svůj čas a nemít starosti,
strávit ho uspokojený v opojné radosti.

Ch: Hédonista, oportunista, jsem bonviván, avanturista (2x)
Hédonista, oportunista, (jsem) požitkář, avanturista (2x)