1. [C]Jarmila vždycky [Emi]mi radila, aby[G7]ch pracovní dobu d[C]održ[G7]el,
   [C]dneska mně ale [Emi]náramně táhlo [G7]domů, a tak jsem prostě [C]šel
   [Ami]Jarmila má totiž dneska narozeniny,
   [G7]proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny,
   na stole [C]sklenice, smích slyšet z [Emi]ložnice,
   v předsíni [G7]stojí pánské střeví[C]ce.[G7]

2.  [C]Vytahuji z aktov[Emi]ky květiny, uv[G7]ažuji, kdo asi přijel z r[C]odi[G7]ny,
   [C]tipuji nejspíše [Emi]na strýce,kdo jiný m[G7]ěl by přístup až do ložni[C]ce
   [Ami]Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny,
   [G7]vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný,
   v ruce mám [C]kytici, už stojím v [Emi]ložnici,
   vidím, že [G7]nevymřem po přesli[C]ci.[G7]

3. Kdepak, jejda, není to strejda,Františku, ty máš boty úplně jak on,
   přičemž nechávám prostor úvahám,vyhledávám optimální tón,
   kterým bych oba dva jednak pohanil,
   přitom abych nikoho slovem nezranil,
   takže jsem chvíli stál, pak říkám: "Krucinál,
   tebe bych, soudruhu, tady nehledal."

4. Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý a že jsem pracovní kázeň porušil,
   dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu,čímž jsem rozdělanou práci přerušil.
   Oba si mě postavili na kobereček
   a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček,
   z nevěry nedělám závěry,
   mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry.