[DEmiGDA7]
1. Pane [D]prezidente, ústavní [Emi]činiteli,
píšu Vám [A]stížnost že moje děti na mě [D]zapomněly,
jde o syna Karla, a mladší [Emi]dceru Evu,
rok už [A]nenapsaly, rok už nepřijely na [D]návštěvu.[D4sus]
Ref1.: Vy to [G]pochopíte, Vy totiž [Ami]všechno víte,
Vy se [D]poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě [G]zachráníte,[D4sus]
pane [G]prezidente, já chci jen [Ami]kousek štěstí,
pro [D]co jiného jsme přeci zvonili klíčema na [G]náměstí.[DA7]
2. Pane prezidente a ještě ztěžuju si,
že mi podražily pívo, jogurty, párky i trolejbusy,
i poštovní známky, i bločky na poznámky,
i telecí plecko, Řecko i Německo, no prostě všecko.
Ref1.: 
3. Pane prezidente, mé České republiky,
oni mě propustily, na hodinu, z mý fabriky,
celých třicet roků, všecko bylo v cajku,
teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku.
Ref2.: Vy to pochopíte, Vy se mnou soucítíte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte,
pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonily klíčema na náměstí.
4. Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila,
ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila,
řekla by Jaromíre, chovaš se jak male děcko,
viš co ma starosti s celu tu Evropu vesmirem a vubec všecko.
Ref1.: 
*: Pane [D]prezidente.