1. M[G]adonnu Donatella jsem zahlídl, jak zhášela svíci,
heřmánkem zavoněla, já nevěděl, co jí mám říci,
n[C]ad horizontem už mi hv[G]ězda bliká,
j[C]eště není m[G]oje, ještě s[Ami]e mě nedot[D7]ýká,
[G]ucítil jsem vůni h[Ami]eřmánku,
už mi to z[D7]ačíná, už křičím z[Emi]e spánk[C]u: Martin[G]a.
2. Někdo mě popadl a postavil ke zdi, měsíc se dral oknem do pokoje,
počkejte chvíli, teď padají hvězdy a jedna z nich je ta moje,
odněkud ze tmy brnká slepý kytarista,
polibek letmý, řekou plyne voda čistá,
ucítil jsem vůni heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
R: L[D]áska je h[Emi]ora, vysoká h[C]or[G]a,[C][G][C][G]
kdo z nás ji zdolá, kdo z nás ji zdolá
l[Ami]áska je hora vysok[D7]á, hora v[G]ysoká.
*: V[Emi]enku je bláto, prší št[G]ěstí, cinká zlato,
po nám[C]ěstí s parazolem chodí l[Emi]idi kolem,
na nebi ptáci, brečí d[G]ítě, tramvajáci táhnou s[C]ítě,
ulicemi padají r[Emi]yby k zemi,
n[Ami]ad domy, nad střechami l[D7]etí smutně čáp,
m[Ami]ávám mu gerberami, sed[D7]á si na okap.
3. Herodes v bílém plášti vraždí neviňátko,
v kamnech kosti praští a po koláčích sladko,
pod okny na mě troubí limuzína:
nebreč a pojď, tak zle to nezačíná,
ach, smutky, smutky z heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
4. Ve stráních karlovických lesů červnové slunce zlátne,
co našel jsem, to u srdce si nesu, co ztratil, mizí v nenávratně,
na bříze na kmeni vyrostla holubinka,
navždycky ztracený slyším, jak srdce cinká,
ach, lásko, lásko z heřmánku,
už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.
R: Madonna Donatella, Madonna Donatella ...