1. J[A]á neumím psát velkou poezii, d[F#mi]aktylský hexametr n[D]ení můj sv[A]ět, m[F#mi]ám jeden starý svetr, v kt[E7]erém žiji už moc l[A]et[Hmi].[E7] 2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě, učil mne velkou českou abecedu, a tak se poflakuju po životě, jak dovedu. R: Světem se p[A]oflakuju, tužkou ho [Hmi]obkresluju[E7], boty si n[A]epucuju a hřeben n[Hmi]emiluju[E7], sám sebe p[A]ovoluju, sám sebe z[Hmi]akazuju[E7], ničeho n[A]elituju, -j[Hmi]u, -ju, -j[E7]u ... 3. Jsem voják, který nemá ani frčku, vojín, co běží vždycky v první řadě, chrání mě jenom úzký kmínek smrčku v kanonádě. 4. S četaři absolventy hraju pokra, ale když přijde na lámání chleba, je jejich obuv suchá, moje mokrá, jak je třeba. R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, boty si nepucuju a hřeben nemiluju, sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...