R: Jestli j[D]si, tak se mi ozvi, jestli j[G]si, dej mi to z[D]nát,
jestli jsi, tak se mi[Hmi] ozvi, já budu [A]rád,
není to nic [D]moc, když nejsem si [Hmi]jistý,
není to nic [G]moc, když lítám v tom [D]sám,
není to nic moc, když kabát [G]bez knof[A]líků [D]mám.
R: 
1. J[Hmi]á šel jsem kr[G]aj, kraj byl p[D]lný kamen[A]í,
p[Hmi]oznal, že šp[G]atně četl js[D]em tvá znamen[A]í,
m[Emi]ožná jsem n[G]eviděl, co [D]uvidět jsem m[A]ěl,
m[G]ožná jsem v[A]ůbec špatně š[D]el[A].
R: 
2. Ptal jsem se známých, ale nikdo nevěděl,
našel jsem židle, na nich nikdo neseděl,
v úřadech neřekli, na poštách mlčeli,
možná, že věděli a nesměli.
R:
R: + není to nic moc, když kabát b[G]ez knofl[A]íků m[D]ám[G] .[D]..[A][D]