1. [D]Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta,
[A7]roubená je stroma[D]ma.
[D]Když jdu po ní v létě, samoten na světě,
[A7]sotva pletu noha[D]ma.

[G]Na konci té cesty [D]trnité,
[E]stojí krčma jako hrad, jako [A7]hrad.
[D]Tam zapadli trampi, hladoví a sešlí ,
[A7]začli sobě noto[D]vat.

R: [D]Na hradě Okoři [A7]světla už nehoří,
[D]bílá paní [A7]šla už dávno [D]spát.
Ta měla ve zvyku, [A7]podle svého budíku,
[D]o půlnoci [A7]chodit straší[D]vat.
[G]Od těch dob, co jsou tam [D]trampové,
[E]nesmí z hradu [A7]pryč.
[D]A tak dole v podhradí [A7]se šerifem dovádí,
[D]on jí sebral [A7]od komnaty [D]klíč.

2. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva,
že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes,
nikdo nebyl dopaden.

Šerif hrál celou noc mariáš
s bílou paní v kostinci, v kostinci.
Místo aby hlídal, zuřivě ji líbal,
dostal z toho zimnici.

R: